Říjen 2017

krátce

5. října 2017 v 9:45 | Sim |  POSTŘEHY ~ DENÍK
Jen tak rychle, dneska mám za sebou zkoušku z vidimace a legalizace.
Když jsem přišla tam, řekli mi: "vytáhněte si otázky." vzala jsem první tři, co mi padly pod ruku.
"Sedněte si a můžete se připravovat." přečetla jsem si otázky.
"Promiňte." Paní zkoušející ke mně přišla.
"Můžu už jít?" zeptala jsem se a ona vytřeštila oči.
"Vy už chcete jít mluvit?" Přikývla jsem.
"Dobrá, to je jiná..." a šla za kolegyní, se kterou mě šly zkoušet. Tak jsem si přece jen napsala poznámku, protože jsem velice inteligentně si nemohla vzpomeout na odpověď na jednu otázku, no když mi přišla na mysl, nechtěla jsem ji hned zase zapomenout. :D

Tak si mě vyzkoušely, a pak mě propustily i s certifikátem a došla jsem do vedlejší místnosti, kde čekali další na to, až půjdou na řadu. Všichni na mě hleděli úplně zkroušení, až jsem zahlásila: "No je to v poho, to dáte." Tak se konečně uvolěně zasmáli, povyprávěla jsem jim, na co se mě ptali, co mi řekli apod. No a teď jsem doma, konečně se nasnídám a budu odpočívat. ;)
S.

Ze života 04 - návštěva hřbitova

3. října 2017 v 20:45 | Sim |  POSTŘEHY ~ DENÍK
Návštěva hřbitova možná malinko jinak...
Jeli jsme v sobotu na hřbitov a já usla po cestě. Naši se stihli ještě stavit v obchodě. Když mě někdo probudil tím, že mi zacloumal s ramenem, měla jsem hroznej hlad, tak jsem vystoupila auta, přišla ke kufru, kde mamka rovnala svíčky a kleště a nevím, co ještě a koukám do toho kufru a za těma sedčkama je taška a zní čouhaj dva pytlíky brambůrek.
Já: "Jé, my máme brambůrky?"
Máma: "Jo, máme."
Táta: "Ale ty jsou na večer k vínu."
Máma: "Simi, klidně si dej." tak jsem si jeden pytlíček vzala, otevřela a začala jsem chroupat. A šla jsem k brance, co vedla na hřbitov. Táta mě chytil za loket a říká: "Simi, ale ono se nehodí, abys jedla na hřbitově."
Moje tradiční odpověď byla: "No a?" v tuto chvíli mě napadá, že jsem mohla dodat Já se podělím. No škoda...
Tak jsem vešla a spolu v doprovodu bráchy s mamkou, protože táta šel se psem na procházku, jsme dorazili k hrobu a já vesele dál chroupala brambůrky, občas mi vzala i mamka. Stála jsem tak před tím hrobem a trošičku jsem se zarazila, abych pak natáhla ruku s pytlíkem brambůrků směrem k náhrobku.
"Dědo, klidně si vezmi," nabídla jsem mu. Maminka mě spražila trochu nevrlým pohledem.
"Raději jdi pro vodu, ať můžeme ten hrob umýt." tak jsem položila brambůrky na vedlejší hrob, když už budeme ten náš čistit, aby nezavazely, že jo. Jenomže najednou dilema. Pohlédla jsem na jeden hrob, pak na druhý, a chvíli jsem přeskakovala, mezi těmi hroby pohledem, až jsem řekla:
"No, klidně si nabídněte i vy."
Načež moje maminka prohlásila: "Simi, to se už ale opravdu nehodí." A já raději šla pro tu vodu. :D

O chvíli pozdějí, během čištění jsme chroupali brambůrky dál (on to byl ale jinak malý pytlíček, takovej ten, co si můžete koupit ve vinotéce), a dva mi spadly na zem, načež jsem nad tím pokrčila rameny.
A brácha na mě: "Simi, a ty se nepodělíš se zemřelými?"
Já: "Ale ovšem," ukázala jsem na ty dva brambůrky na zemi. "Obětina?"
Máma to už raději nekomentovala a bráchu jsem pobavila.