Přátelé? Lidi? Povahy? - Myšlenkové pochody šrotují

15. července 2013 v 17:27 | Sim |  POSTŘEHY ~ DENÍK
Tento článek jsem sem musela dát, myslím si, že svým způsobem je pořád aktuální. Říkáte, že jste ho už někde viděli? Ano, na mém starém blogu...
Nebojte, záměrně sem házím některé věci, které se mi nechce nechat odplout do věčných lovišť... Hmmm... taky změním rubriky...
Překopat to tady chce... :D


Nevím, zda-li mám přátelé... Samozřejmě "přátelé" jako přátelé...
Já teď odejdu od tématu přtelé a rozeberu tak trochu lidskou povahu...
Znám typy lidí
- ti, co jsou vrby
- ti, kteří jdou s Vámi ven
- ti, kteří Vám neskutečně lezou na nervy
- ti, kteří vás mají "rádi?" i napříč tomu, co jste jim udělali...
Samozřejmě neříkám že jsem bezchybná... Já osobně bych se zařadila do všech čtyř skupin najednou...
Osobně si myslím, že kamarády jako takové, se kterými si můžu promluvit téměř o čemkoliv, svěřit se jim apod. mám... Nikdy jsem jich neměla hodně. Vím že má povaha je složitá a je VELICE těžké se mnou vyjít, proto jsem vděčná za ty lidičky, kteří mou poahu berou a NEODSUZUJÍ mě za to. Podle mě to ani mí kamarádi neví, jak moc si cením našeho přátelství, protože nikdy jsem nebyla dobrá ve "vyznávání" citů...
Proč ale tohle píšu... Včera jsem dostala vynadáno fakt hnusným způsobem, popravdě ani netuším pořádně proč. Trápí a mrzí mě to, co mi napsala a tak to, že si svou chybu neuvědomuji (ovšem otázkou je, zda jsem skutečně nějakou chybu udělala). A fakt jsem uvažovala nad tím, co jsem valstně provedla celou noc. Prakticky jsem nezamhouřila oka. Chci znát DŮVOD, proč jste na mě naštvaní. Pokud mi ho nejste schopní dát, pro mě to znamená, že jste mě nikdy jako kamarádku nebrali.
Prý nejsem dobrá kámoška... Ignoruju lidi, kašlu na všechny a posílám je do prdele. Svým způsobem ano, má pravdu dotyčná osoba XX.
Přiznávám, že nejsem dokonalá, ale kdo je?
Omlouvám se za to, že pokud jdu po ulici, znám Vás a nepozdravím Vás, může to být z důvodu, že Vás vůbec nevidím... nebo prostě nevnímám. Často chodím s hlavou zabořenou do svého vlastního světa, protože tenhle svět se mi absolutně nelíbí. Miluji a nenávidím svůj život.
Stalo se mi třeba(říkala mi to kamarádka ze školy) že jsem byla třeba v hypernově ona na mě údajně pět minut volala a já nevnímala. Prý jsem prošla kolem ní, ale absolutně jsem si jí nevšimla. Jednoduše proto, že jsem ji NEVIDĚLA.
Příště, až mě někdo hodlá obvinit z toho, že ho nezdravím ,ať si laskavě ověří, zda-li vnímám okolí, pokud ne, má smůlu. Když nevnímám vlezu klidně pod auto... Ne jednou se mi stalo, že auto jsem viděla až 10cm ode mě...
To by byla věc a. Teď věc b.
Ignorace: ano, ignoruji některé lidi, ale pouze ty, které považují za své nepřátelé?
Pokud máte pocit, že Vás ignoruji, řekněte mi to. Jsem otevřená konverzování (dokonce i takovému, které je mi nepříjemné- a ano znám se, potok slz hold bude, na to buďte připraveni moje psychika je totiž v prdeli.)
Toť věc b. Věc c.
Nejsem dobrá "kámoška" - nejsem. Já to o sobě vím a nikdy jsem netvrdila, že jsme něco extra. Jsem ochotná se zastat lidí, kteří mají pravdu a podpořit je. Když se mi něco líbí řeknu to, když ne buď to řeknu s křikem, nebo mlčím a dusím to v sobě.
Věc c-hotovo. Věc d.
Kašlu na lidi a posílám je do prdele-ano, někteřéí to tak můžou chápat. Zkuste ale žít tak 17 let v mojí domácnosti a myslím, že dopadnete stejně, pokud teda nemáte hroší kůži, žlví krunýř a krokodýlí zuby.
Posílám lidi do prdele. Občas ze srandy, občas smrtelně vážně, dle toho jaká to je situace. Když někoho pošlu do patřičných míst a myslím to smrtelně vážně, musím mít k tomu důvod. Nikdo z nás nedělá nic bezdůvodně-dobrá, možná některé věci ano, ale logicky a symetricky prostě ne. Do této kategorie spadá i ubližování psycické, či fyzické?... Ubližuji lidem a často nevědomky. Je to má špatná vlastnost , kterou se snažím odbourávat, bohužel některé věci jdou rychle, jiné ne.
Čili shrnutí
Jsem mrcha, potvora etc. Vím o tom. Jestli jsem někomu ublížila, tak buď nevědomky a toho je mi skutečně líto. Nebo jsem ublížila vědomě a ten dotyčný by měl vědět za co to bylo (pokud to neví, tak ať se zeptá). Jsem člověk pomstychtivý, čili oko za oko zub za zub. Není to správné, leč taková jsem.
A kompletní shrnutí:
Pokud Vám vadí, jaká jsem, nechejte mě být na pokoji, já nechám Vás. Ignorujte mě, já budu ignorovat Vás. Pokud se do mě budete navážet pravděpodobně se stočím do klubíčka s woodoo panenkou a budu do ní píchat špendlíky.
Pokud se Vám nelíbí to, jaká jsem, nebavte se se mnou. Buď mě berte prostě s mými zlými i dobrými vlastnostmi nebo se ke mně ani neozývejte. Pak se určitě vyhneme zbytečným konfliktům.
Ještě jedna věc. Co se týče mých myšlenkových pochodů. Pokud jsme Vám nikdy nevynadala tak, abych to myslela vážně, nikdy mi neříkejte, co si myslíte, že si o Vás myslím. Zatím VŠICHNI takoví byli na OMYLU.
Myslím, že to je vše, co k tomuto tématu můžu tak leda říct...
Mám pokrk všeho uhýbání, ale jsem už vyčerpaná z bojů, které každý den musím vybojovat, abych mohla jít dál. Jednoduše řečeno vzdávám to. Když jste to i vy se mnou vzdali, fajn. Já se s tím nějak vyrovnám.
Konec,
děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama