Jak babička moudrost zmagořila - Z nás?

23. prosince 2012 v 19:02 | Sim |  SLOHOVÉ PRÁCE
Jak babička moudrost zmagořila. (Z nás?)
Bůh stvořil lidi. Moudrost jim darovala rozhodnost a sílu poznati pravdu. Lidé se množili a žili vcelku spokojeně. Nikdo neřešil žádné velké problémy. Dokud lidé nevymysleli zbraně a neobjevili násilí.
Bůh jen přihlížel a nezasahoval do dění. Moudrost přihlížela a nechápala. Jak lidé mohou být na sebe tak zlí? Jak dokážou tolik ranit? Proč?
I sestoupila moudrost na zem a chodila mezi lidmi. Byla oblečená jako stará babička. Začala si všímat, že většina chudších lidí je vstřícnějších než většina bohatých. Všimla si ale taky další věci. Pokud lidé mají peníze, mají moc a slávu. Však čest jim byla odebrána. Babička se dál procházela. Navštívila pány politiky, kteří se šťourali na zasedání v nose nebo četli noviny. Někteří dokonce mp3 v uších měli, aby nic neslyšeli. Zajímal je jen a pouze jejich vlastní zisk. Jejich výplata. Prochodila tak celý svět a všude to bylo stejné.
Tu šla babička po cestě a potkala boháče.
"Chlapče milý... mohl bys mi pomoci?" zeptala se skřehotavým hláskem, který napovídal, že každou chvíli se zhroutí.
"Nemám čas. Najděte si někoho jiného. A peníze vám taky nedám. Mám jich málo." odsekl boháč a nasedl do auta, které pro něj právě přijelo. Prý důležitá schůzka. Moudrost to se smutkem pozorovala.
"Babičko, stalo se vám něco?" zeptala se mladá dívka, která procházela kolem. Pravděpodobně vysokoškolačka, usoudila moudrost.
"Mohla bych mít na tebe prosbu?" zeptala se jí tedy moudrost. Dívka přikývla a čekala.
"Byla bys tak hodná a dovedla mě domů? Jsem už stará a zapomněla jsem si peníze doma. Řidič tramvaje mě zde vyhodil, když nemám tu jízdenku."
"A kde bydlíte?" zeptala se vysokoškolačka a uvažovala kolik by babičce mohlo stačit na cestu a možná i nějaké to jídlo. Vypadá dost vyhládle.
"Je to na vesnici asi dvacet kilometrů odsud." dívka na ni pohlédla soucitně.
"Mrzí mě to. Vemte si tohle. Mělo by to stačit na cestu zpátky do vesnice." a podala babičce stovku. Moudrost věděla, že dívka sice pracovala, ale dělala k tomu vysokou školu a musela si platit nájem za byt a stravu. A plat nebyl nijak vysoký. Spíš minimální mzda, se kterou musela vydržet celý měsíc. Pravděpodobně moudrosti dala své poslední peníze. Zkusila to v každé zemi s několika náhodnými kolemjdoucími.
Moudrost se chytala za hlavu. Ne jen, že málokterý člověk jí chtěl pomoci. Ale lidé byli tak sobečtí, že tomu sama nemohla uvěřit. Nechápala, jak můžou všichni nečinně přihlížet tomuto konci světa. Vždyť přicházejí o své vlastní já! A tu se to stalo. Moudrost navštívila konferenci Evropské unie v Bruselu, kterou navštívil i americký prezident. Moudrost všechny poslouchala a uprostřed "důležitého" prohlášení od zástupce státu se rozesmála. Smála se až hýkala. Nedokázala to potlačit. Všichni se na ni otočili. Moudrost se začala smát. Před ní se objevil košík s klubíčky. Vzala si ho a začala plést. "Jo, jo, jo... Tak, tak, tak." pokyvovala si u toho hlavou a usmívala se a pokoušela nějak plést. Ovšem to dopadlo tak, že jehlici zapíchla do klubíčka a zuřivě s ním mávala kolem sebe.
"Co to ta ženská dělá?" zeptal se politik sedíc vedle ní a zděšeně si rukama kryl tvář. Babička moudrost se mile u toho usmívala.
"Synku, víš jak se plete?" zeptala se mile. On na ni jen vyděšeně vykukoval zpoza ruk.
"Já to totiž neumím, a říkala jsem si, že bych se to tady mohla naučit. Když všichni se tady tak nudíte." a rozřechtala se, jakoby slyšela vtip století.
"Hele slečinko, víte jak vleze krab do zásuvky?" smála se. "Když ho tam strčíte. A proud udělá..." dramaticky se odmlčela, než pokračovala. "Pfůůůůů" a opět se rozesmála... Nakonec sešla dolů k pultíku, posadila se na něj a roztomile pohupovala nožkama. Pak opět vzala jehlici s napíchnutým klubíčkem.
"Udělej mi očka." a zase se rozesmála... Pak zavřela oči a vyhodila do vzduchu bankovku 50 eur. Poslanci na ni hleděli, jakoby přišla o rozum. Babi vyhodila opět další peníze do vzduchu. Všichni po sobě nechápavě koukali. Když se za hodinu pomalu nasbírala 50eurovka pro každého člověka v místnosti, začali lidi po sobě koukat. Bábí moudrost vychrlila další salvu peněz. Najednou to vypadalo, že je nechutně bohatá. Politici se po sobě koukali a nakonec se všichni vrhli na peníze. Rvali se o bankovky jako psi o kus masa. Náhle bankovky zmizely každému z ruk a babička se opět rozesmála svým skřehotavým hláskem.
"Naletěli. Naletěli. Na-le-těli." skandovala a tleskala u toho rukama. Politici na ni nenávistně hleděli. Moudrost se smála. Odcházela z místnosti. Vyhazovala peníze za sebe a pokaždé, když se jich nějaký politik dotkl, zmizeli. Všichni na ni omámeně hleděli.
A tak moudrost zmagořila a chodila po světě s penězi, které mizely a smála se úplně všemu. Dokonce i pádu lidstva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama